Na první pohled se může zdát, že se jedná o úplně ten samý obrázek. Patrného rozlílu si všimneme až po několikanásobném zvětšení. Zatímco vektorový objekt bude dokonale ostrý, u bitmapy bude docházet k viditelnému rozdělení na jednotlivé body – pixely. Při tvorbě vebových stránek se nemusíme obávat používat rastrové obrázky, zato daleko horší bude použít rastr jako podklad pro tisk reklamního poutače.
Jak je to možné?Oba dva druhy grafiky spočívají v úplně odlišném principu. K jejich editaci je také zapotřebí použít rozdílné programy a rovněž se ukládají do jiných formátů souborů. Ačkoliv platí, že formáty, které podporují vektory, zároveň umí zahrnout i bitmapy.
Zatímco vektorový obrázek musí vždy vzniknout v počítači rukou grafika, k pořízení bitmapového souboru nám může posloužit i externí zařízení, jako je třeba skener, fotoaparát nebo kamera. Každý jistě ví, že základním parametrem těchto přístrojů bývá rozlišení v pixelech. To nám určuje počet obrazovách bodů – pixelů – kterými přístroj disponuje. Pokud se budeme o rozlišení bavit ve vztahu s plochou, tak uvádíme hodnotu dpi, která určuje počet pixelů na daný rozměr, v případě dpi (v překladu dots per inch) je to jeden palec, tj 25,4 mm
Pokud tedy budeme pracovat s rastrovým obrázkem, musí nás zajímat, jak bude výsledný produkt fyzicky veliký. Pokud zvolíme standartní rozlišení 300dpi, tak nebude při prohlížení v počítači a při zachování původního rozlišení ani při tisku žádný problém. Ten se objeví až v okamžiku, kdy bude potřeba vytisknout stejný obrázek (grafiku nebo fotografii) na větší rozměr, nebo jakkoliv jinak zvětšit. To je patrné na následujícím obrázku:
Všechny zmíněné problémy spolehlivě vyřešíme použitím vektrové grafiky. Ta pracuje na odlišném principu, který není primárně vázaný na fyzickou velikost výsledného dokumentu, ani na rozlišení. Veškeré objekty jsou zaznamenány jako množiny bodů, které jsou propojené čarami a křivkami, které mohou být následně vyplněné různými barvami. Stejným způsobem se zaznamenává veškerý text.S objekty lze libovolně vzájemně pohybovat, měnit jejich pořadí a viditelnost, barvy čar a výplní. To lze dokonce udělat i po exportování z grafického editoru, což u rastrových obrázků možné není. Nemluvě o jejich kompresi, která u vektorů není zapotřebí, jelikož mají nesrovnatelně menší objem dat.
Když jsem zmiňoval fotografii jakožto bitmapový prvek, tak s ní si vektorová grafika bohužel neporadí. Není to ani technicky možné, ačkoliv můžeme některé obrázky tzv. zvektorizovat, ale to lze udělat pouze pokud jde o takové motivy, které zůstanou srozumitelné i po převedení do křivek. Typickým přikladem je například naskenované logo.
Ale pokud potřebujeme na leták umístit fotografii produktu nebo čehokoliv jiného, tak se bitmapovému formátu nevyhneme. Jen je zapotřebí mít k dispozici data o co nejvyšším možném rozlišení, jinak se při velkém zvětšení dostaneme do problémů.
Rozdíl při zvětšení vektorové grafiky lze demonstrovat na následujícím obrázku (který je ve skutečnosti také bitmapový, protože vektorový objekt se na webové stránky vkládá velmi obtížně, také z důvodu zjednodušení a kompatibility)
